Každého člověka nutí něco velikou silou, jíž se nelze ubránit, aby se seznámil se svou budoucností. Buď je se svou přítomností natolik spokojen, že se bojí a chce se podívat na to, co jej čeká v budoucnu, jestli bude všechno vypadat stejně přátelsky jako časy nynější nebo ho naopak přítomnost tíží jako temná noční můra a od budoucích časů očekává úlevu, pro dnešek pak alespoň nadějné vyhlídky (citováno z úvodního sešitu ke kartám madam Lenormand, jenž vyšel v nakladatelství literatury a umění Comptoirs, Berlín, 1840).

Věštba je podle slovníku často poetické předpovídání a odkrývání budoucnosti, něčeho prostorově vzdáleného nebo Boží vůle. Ludwig Herold vidí jako primární pohnutky věštění prospěšnost věštby a zvědavost lidí, méně již totéž platí o náboženských motivech: „Člověk měl již od pradávna přání projasnit temnoty blízké nebo i vzdálenější budoucnosti… a záměry, jež mu byly neznámy a jež nad ním vládly, mocí osudu odkrýt.“

Mnozí lidé věřili a dodnes věří, že jsou schopni tuto Boží vůli nebo tedy budoucnost odkrýt pomocí hracích karet. Věštba z běžných karet nebo speciálních věšteckých karet má své kořeny už ve středověku a vznikla tehdy z kombinace takzvaných knih osudu a věšteckých karet. Věštba sama je samozřejmě starší než tento pomocník z tvrdého papíru. Takzvané přírodní národy věští dokonce ještě dnes z vnitřností zvířat, tedy přesně tak, jak to kdysi činili naši předkové.