Čarodějnické procesy

Něco málo z historie…

{popis}Čarodějnickými procesy se rozumí světské a církevní trestní jednání proti čarodějnicím a čarodějům (kouzelníkům). Jedná se o historický jev, který trval od 15. do 18. století, prováděný jak katolickými, tak protestantskými vrchnostmi.

Kořeny pronásledování čarodějnictví

Kořeny těchto honů na čarodějnice sahají až do antických a germánských představ o démonech, zlých duších apod. Stejně tak se proti čarodějnickým praktikám staví Pentateuch, zvláště knihy Exodus a Deuteronomium (odtud i v pozdějších procesech užívaná zásada „Čarodějnici nenecháš naživu“ z Ex 22,17). V římském právu, které se stalo také základem moderního práva, existovala také možnost potrestat osobu praktikující čarodějnictví (maleficium); jako trest byl předepsán oheň. Jednou z osobností, obviněnou v antickém Římě z čarodějnictví byl spisovatel a filosof Lucius Apuleius, který se však dokázal před soudem obhájit. O římských čarodějnicích a jejich pronásledování vypovídá jeho slavná novela Zlatý osel. Čarodějnictví se již tehdy řadilo k nejtěžším zločinům; podobně pronásledovali čarodějnictví i Germáni, u nichž se trestalo většinou utopením.

 

Procesy v českých zemích

Pomník čarodějnických procesů v Sobotíně

Čarodějnické procesy byly v českých zemích ojedinělé. Jediným územím, které významněji postihly, bylo Jesenicko a Šumpersko s převládajícím německým obyvatelstvem, které sousedilo se Slezskem; odtud na naše území pronikala pověra o moci čarodějnic. Během17. Století zde bylo upáleno asi sto lidí. Známý je případ Jindřicha Bobliga z Edelstadtu, který, podobně jako několik dalších osob, zneužil svého postavení světského soudce a vynucoval torturou doznání ke smyšleným zločinům. Šumperský děkan Kryštof Alois Lautner vystoupil jakožto zástupce církve na obranu čarodějnic, avšak sám roku 1685 skončil na hranici. Velmi negativní roli v celém případu ovšem sehrál Lautnerův představený, olomoucký biskup Karel II. z Lichtenstein-Castelkornu, který Lautnera Bobligovi vydal. K posledním procesům došlo v Šumperku roku 1696. Tyto procesy zachycuje též známý historický román Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice, podle něhož byl natočen stejnojmenný film.

 

Čarodějnické procesy na losinském panství

Zámek Velké Losiny – pohled ze zámeckého parkuLosinské panství je smutně proslulé čarodějnickými procesy. V českých zemích docházelo k čarodějnickým procesům jen lokálně a Losinsko, respektive celé Jesenicko, bylo jednou z takových lokalit. Podle místních legend a pramenů měly procesy na Losinsku počátek u jedné chudé ženy, které onemocněla kráva a nedojila mléko. Kořenářka jí poradila, že kráva musí sníst posvěcenou hostii, a tak žena šla do kostela a po příjímání hostii vyplivla do připraveného šátku; přitom ji viděl ministrant, který to okamžitě prozradil knězi. Kněz uložil ženě pokání (modlitbu) a propustil ji, ale tím to neskončilo. Záhy byla ona selka spolu se dvěma dalšími ženami nařknuta z čarodějnictví a na Losinské panství pozván z Šumperka Jindřich Boblig, který začal „hon na čarodějnice“ v pravém slova smyslu. Majetek odsouzených samozřejmě propadal inkvizitorům, a tak se zájem Bobliga obrátil především směrem k těm, kteří vlastnili lány anebo jiné nemovitosti (například papírnu). Nejznámější obětí těchto justičních vražd se stal kněz Kryštof Alois Lautner. Procesy probíhaly v letech 1678-1696 a životem v nich zaplatilo asi 100 osob. Byla o nich napsána kniha a natočen film Kladivo na čarodějnice, které situaci popisují celkem věrohodně.

Petrovy kamenyZa čarodějnických procesů v 17. století byly Petrovy kameny označovány jako dějiště čarodějnických sletů. Podle pověsti dostaly Petrovy kameny jméno po mladém kováři, který se zde ukryl se svou dívkou, dcerou správce sovineckého panství, když prchal před jejím otcem. Na vrcholu skal je pamětní deska botanika Dr. Bedřicha Kolenatého, který pod Petrovými kameny při průzkumu místní květeny v roce 1864 zahynul.

 

Čarodějky

Čarodějky Čarodějky Čarodějky

Čarodějky